Kontaktný mail : rod.kovacs@gmail.com
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Stránka je vytvorená z dôvodu vyhladania členov rodu.

 

Pospíšilovci


Historie rodu Pospíšilů


Katarina Pospíšilová matka von Kovacs Albert pochadza z rodu Pospíšilovcou bolo zistené v moravavskom zemskom archíve v Brne, čo je uložené na A3, stavovské rukopisy, číslo rukopisu 44, folium 103 baz 104 b-preklad Ján Pospišil z Hajdelburgu. Erb, rukopis 44, fond A3 - 17.storočie.
    
Při pátrání v genealogii šlechtického rodu Pospíšilů bylo nutno rozčlenit odborný průzkum na dvě části. Část první obsahovala vytypované náročné a dále do minulosti sahající informace a snažila se o jejich historické ověření. Část druhá se orientovala na údaje z období, kdy už jsou v nepoměrně větší míře historické prameny, navíc spolehlivé prameny. Dříve než přistoupím k rozboru a zhodnocení obou částí bude vhodné uvést stručný úvod týkající se rodu Pospíšilů. Tento rod, jedná se zcela určitě o průbojný rod, nastupuje velmi razantně v polovině 17. století, kdy je povýšen do stavu nižší šlechty. Položme si otázku z jakých rodových kořenů toto šlechtictví mohlo vzejít, protože určitě nespadlo tak říkajíc „z nebe". Můžeme začít metodou vylučovací. Mohlo vzejít z nižších poměrů? Velmi těžko. Jedinci z nižších společenských příček se jen těžko dostávali nahoru na výsluní. Takže vyloučíme poddanské vrstvy, které neměly velký majetek a také můžeme vyloučit vrstvy řemeslnické. Jiná je ovšem situace u velkých sedláků, u nichž již samo jejich postavení dávalo předpoklady ke společenskému vzestupu. Navíc nevíme, nakolik velký sedlák nebyl původně potomkem svobodného sedláka, tj. někoho, kdo byl zapisován do zemských desek při zaznamenávání majetku stejně jako šlechta. U tohoto rodu mohlo žít povědomí a určitě také žilo o jeho minulosti a snaha motivovaná právě tímto povědomím, dostat se znovu nahoru.

Po tomto stručném úvodu přistupme blíže k historickému průzkumu. Jedná se o průzkum ve starší části. Co se týče staromoravských rodů je to mezní vymezení a dále už nejsou prameny. Nelze proto tyto údaje ověřovat. Ale i tak naprosto jasně svědčí o jednom. Pospíšilové si vybudovali určité postavení, z něhož již mohl nastat mocenský vzestup. Zpětné prameny nám ale další informace nepodávají. Zde je nutno upozornit na to, že se velmi těžko zjiš?uje přelom vzestupu, který je mnohdy zahalen pro nedostatek písemných materiálů do mlhy. Podle vzestupu lze ovšem odhadnout, že rozhodující období pro tento vývoj bylo asi v období konec 16. až polovina 17. století, protože by o nich musila být nějaká zmínka u Pilnáčka nebo i v jiných pramenech.
Zmínka o prodeji mlýna je až z 18. století, kdy Pospíšilové byli již dávno šlechtici. Tehdejší změny majetku byly velmi stroze zaznamenávány a není v nich nic, co by něco mohlo avizovat do minulosti.
U Jana Koláře se mě nepodařilo prokázat žádnou souvislost s rodem Pospíšilů. Prameny o této souvislosti mlčí, tak zřejmě žádná nebyla.
Jiná je záležitost týkající se dědičných rychet. K nim byl vyhotoven velmi podrobný soupis z 19. století, který ukazuje velmi přesně, kde tyto rychty byly a kde nebyly. V Postřelmově dědičná rychta nebyla. Pro jistotu jsem si prošel dědičné rychty v okruhu blízkém i vzdálenějším od Postřelmova, ale nikde jsem zmínku o rodu Pospíšilů nenašel. Udělal jsem si průzkum v pozemkové držbě a její výsledek, týká se to roku 1677 je zajímavý.
Podle lidových rejstříků Postřelmova /Gross Heylendofff' se mezi přímo, nebojím se užít tohoto slova/ velkých sedláků vyskytuje i Anna, vdova po Matouši Pospíšilovi. Matouš Pospíšil, který žil v roce 1656 /narozen asi kolem roku 1620/ byl jedním z největších sedláků z Postřelmova. Je velmi pravděpodobné, že jeho rodina mohla zastávat i rychtářský úřad, který tvořil spojovací článek mezi šlechtickou správou panství a poddanými. Vdova po Matoušovi Pospíšilovi měla rozlohu polí 50 měřic. Když si uvědomím, že Postřelmov ležel ještě v úrodném pásu půdy, byla zde první a druhá třída jakostní kvality, pak nám jistě vysvitne bohatství, jaké se v tomto komplexu skrývalo. Pololáník, což bylo obvykle 45 měřic, byl vesnickým boháčem a zde to byl více než pololáník, tedy dodatečný doklad o významu držitele. A to byl v podstatě celostátní stav po třicetileté válce, kdy se teprve hospodářství dávalo dohromady. To se také ukázalo o sto roků později, a dávalo to také velmi dobrá vysvědčení rodu o jeho životaschopnosti. Při sčítání půdy či soupisu půdy v teresianském katastru v polovině 16. století, tedy o sto let později zjiš?ujeme, že se nám rod Pospíšilů v Postřelmově rozdvojil do dvou větví. Čekali bychom, že se nám rozloha po rozdvojení a tudíž také rozdělení majetku sníží o každého držitele na polovinu, ale kdepak.Nejenže oba držitelé udrželi majetek, který zdědili, ale ještě jej více jak dvojnásobně zvětšili. Tak Martin Pospíšil měl rozlohu pole, do toho počítána i zahrada 56 a půl měřice a Jan Pospíšil měl rozlohu dokonce 63,6 měřice byl tedy třičtvrtěláníkem. K tomu jistě není třeba co dodat. Při takové vitalitě a chuti jít nahoru se nemůžeme divit, že jeden z předků se dokázal podle mého názoru znovu vrátit mezi nižší šlechtu.
Tolik o těch částech, které byly probádané s poměrně negativním výsledkem nám zbývají ještě druhé části, do kterých si budeme muset odborně „hrábnout".
Jedná se o bližší zjištění údajů o Pospíšilovém lese, který leží na velkostatku Olešnice. Doposud se mně podařilo zjistit, že tento les není veden na žádné z katastrálních map, které jsou v Moravském zemském archivu a tak zbývá jako poslední naděje velkostatek se svými materiály.
Patrně se bude muset jít i do listin, případně písemností a dalších dokladů, což bude velice náročná práce a hlavně zdlouhavá.
Nezanedbatelné budou i dějiny Olešnice a dějiny Kunštátu. Nesporně vděčné téma bude i ve zjiš?ování, zda nebyla v Kunštátě dědičná rychta eventuálně v Olešnici.
Bude pak nutno projít písemnosti velkostatku Kunštát a to detailně.
To by byl asi tak v kostce nástin směrů bádání po jehož ukončení by vznikla určitá představa o vývoji rodu Pospíšilů. Optimální by samozřejmě bylo, kdyby se podařilo zjistit nějaká konkrétní fakta ke genealogii rodu.
Bude však nutno sáhnout do Moravských zemských desek do oddělení svobodných sedláků ale i šlechty na konci 16. století.


Zasedání ohledně Jana Pospíšila z Haidelbergu

Pan Bedřich hrabě z Operštorfu a pan Jan Baltasar Velter, svobodný pán z z Lilien, římského císařství rada a plukovník a olomoucký krajský hejtman v tomto Markrabství Moravském ohlásili Janu Pospíšilovi u ctihodného stavu rytířského, že na jeho žádost a prosby a na základě jeho služeb mu Pospíšilovi, protože pro téhož přijal a převzal od jejich Veličenstva císaře zemský hejtman listinu podle jejíhož obsahu mu bylo milostivě uděleno povýšení do stavu důstojnosti a stupně šlechty mohlo být na běžném zasedání rytířského stavu dovoleno a uděleno povýšení do tohoto stavu.
Nad to pak, protože císařská listina i s jinými dokumenty požadovanými o jeho počestném narození a původu všechno v pořádku nalezla a shromáždila a řádně prokázala a odtud mu pak na řádném sezení po složení obvyklé přísahy udělila stav nového příslušníka rytířského stavu a bylo mu skrz královského pana vrchního dvorního soudce vykázáno místo. Jeho znak a klenot je sestavený následujícím způsobem.
Ve štítě, celám bílé nebo stříbrné barvy, uprostřed napříč s jedním dosti širokým, červeným pruhem /pruhy/, v kterém je vidět běžící jelen v jeho přirozené barvě s jeho parohy o pěti koncích, na spodním dílu se objevuje jedna, na horním dílu ale dvě vedle pospolu posazené červené rozkvetlé růže. Na tomto štítě stojí volně otevřená šlechtická turnajová helma, na obou stranách bílé nebo stříbrné barvy a červené nebo rubínové barvy helmové opěradlo /Lehne/ a nad ním zdobená královská koruna, z které se dvě vedle sebe proti pravé ruce obrácené orlí křídla s červenými vějířky /vějířkem/ opatřenými odlišným bílým šachováním šachovitě, na způsob šachovnice, mezi těmito oběma, proti napravo až na do boku stojící jelen v jeho přírodní barvě se ukazuje, je provedený: Zcela tento šlechtický znak a klenot je vymalovaný uprostřed císařskokrálovského dopisu a skutečnýma barvama je vymalovaný /uhlazený/.



Komentář k popisu znaku v rukopisu

Záznam v rukopisu se nejprve zmiouje všeobecně o postupu při získání šlechtického predikátu a pak se, což je důležité, věnuje podrobnému popisu znaku.
Nejprve několik slov k vlastnímu textu. Text je psán německy typicky barokní němčinou, těžkopádnou s množstvím gramatických nedostatků, např. vynechávání členů či pomocných sloves, je zde velké množství zkratek a je velmi nečitelně psán. Špatně se rozlišují některá písmena, když např. písmeno psané jako o znamená a atp. Navíc text trpí nemocí němčiny barokního, ale i předbarokního období, tj. rozvláčností a giganticky rozsáhlými větami v nichž je rozvedeno 6 i více vedlejších vět, značně libovolným způsobem vsunovaných do textu.
Kromě sdělení o udělení predikátu zde pochopitelně v textu hraje roli popis znaku, poměrně nepřehledný. Co je ale nesmírně důležité je konstatování na samém konci textu, popisující, kde je znak vyobrazen, protože v stavovských rukopisech není. Je zde jasně řečeno, že jeho popis lze nalézt v c.k. listině i s vyobrazením a to uprostřed listiny, tak jak to bylo v té době běžné. Není to zdaleka jediný případ takového vyobrazení. Potom bychom ovšem musili hledat tento znak ve sbírce stavovských listin, kde by měla být příslušná listina uložena. Anebo také nelze vyloučit její uložení u některé ze zemských institucí. Zde by musil být udělán náročný a podrobný průzkum. Proč nebyl znak vyobrazen ve stavovském rukopisu nebo v knize nižší šlechty lze odpovědět celkem jednoduše. Byla to nedbalost a  či už úmyslná nebo neúmyslná nabyvatele znaku, který tento fakt opominul anebo na něj neměl peníze, protože za udělání znaku do stavovského rukopisu by musil zaplatit a patrně by se nejednalo o malou částku.
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one